Pasta Oner – We are the working class!
Sdílet Článek napsal Jan Vašíček dne 3. 8. 2010, přečteno 687×.
Pasta je průkopník a propagátor streetartu v Čechách. Vydavatel a šéfredaktor jediného českého streetart-graffiti magazínu Clique. Spoluautor a artdirector první České knihy mapující vývoj graffiti v Čechách. Spolumoderoval pořad s Pointem o streetartu a graffiti na rádiu Wave. Slogany které používá se týkají jednak streetartu, jednak obecné generační potřeby vydobývat si vlastní životní prostor a také humoru, kterým jsme zvyklí tuto potřebu vyjadřovat.
Zdravím, myslím, že není potřeba tě tu představovat, znají tě lidé i mimo komunitu. Jsi největší propagátor streetartu a graffiti v Čechách. Jak se vidí Pasta Oner v roce 2010?
Do té role propagátora jsem se dostal vlastně úplnou náhodou a spíš jakoby přirozeně. Komunita rezignovala na nějaké neustálé vysvětlování a já se nedivím, moje povaha je ale odlišná, jedna moje kamarádka mi říká „pravdoláska“ a něco na tom asi bude. Budu upřímný i když mi za to v Čechách hrozí trest, ale Pasta Oner se vidí v roce 2010 úspěšně, mám za sebou skvělý rok, který začal už v roce 2009 super výstavami a pokračoval až na velkou exhibici v rámci světové výstavy na Expo v čínské Šanghaji.
Zaujala mě tvá výstava v Šanghaji, jak to všechno probíhalo a jaké z toho máš pocity?
Je zvláštní jak ani měsíc a půl po návratu na to nedokážu mít jasný názor a o pocitech ani nemluvě. Díky obrovskému pracovnímu nasazení všech zúčastněných jsem se vrátil hrozně unavený. Výstava byla bezpochyby úspěšná měřeno velkým zájmem médií a počtem návštěvníků ale velmi důležité budou reakce laické i odborné veřejnosti na výstavě v centru moderního umění DOX v Praze kam celý výstavní projekt „Metropolis“ vezeme. Vernisáž proběhne 14. 10. 2010.
Výstava Expo v Šanghaji
Vnímají lidé na jiných kontinentech tvoji tvorbu odlišně?
Jsem rád že ne, alespoň si to myslím. Můj vyjadřovací jazyk je velmi univerzální stejně jako témata. Moje tvorba se pohybuje na pomezí popartu a streetartu a tyto dvě formy umění se vždycky snažily být více otevřené, což neznamená, že u tohoto druhu umění nemusí člověk přemýšlet. Spíš se snažím nic neskrývat a nemít skrytou radost z nepochopení, jako to dělají jiní umělci.
Výstava Expo v Šanghaji
Film Gympl, který by bez tvé pomoci nejspíš nevznikl, rozdělil fanoušky na dva tábory. Šel bys do takového projektu znovu nebo už máš něco rozdělané?
Kauza Gympl, jak s oblibou tento druh otázek nazývám, má spoustu nepochopeného a nevyřčeného, pokusím se to vysvětlit. Literární předlohu k filmu Gympl napsal pan Houška, ta kniha je naprosto tragická, ale základního nápadu, tedy graffiti se chytil režisér Tomáš Vorel a začali s Houškou pracovat na scénáři.
Když se dostali do „slépé uličky“, přivolali si na pomoc mého kamaráda Pavla Noska, bývalého příležitostného writera. Nakonec, již s hotovým scénářem, oslovili mě ,jakožto supervizora a odborného poradce přes graffiti. Po přečtení scénáře jsem byl mírně v šoku, dialogy byli naprosto zoufalé, neodpovídali realitě a zněly komicky.
Pokusil jsem se do scénáře zasáhnout tak, že jsem k němu dva dny dělal poznámky a přepisoval dialogy. Bohužel se mi nepodařilo zcela prorazit bariéru napsaného (scénář se psal tři roky). Jediné, co jsem dokázal maximálně ovlivnit, byly graffiti scény. A za tím si stojím.
Také jsem k filmu přivedl Dj Wiche aby složil hudbu, původně to měli být Chinaski. Přemluvil jsem taky Supercrooo, kterým se do toho původně moc nechtělo. Díky nějakým kontaktům jsem oslovil firmu Nike. Spolupráce sice nedopadla dle mého názoru nejlépe, ale původně to mělo být Kenvelo! A takhle bych mohl pokračovat.
K filmu jsem prostě přišel pozdě a spoustu věcí jsem nemohl už v té fázi rozjetého vlaku ovlivnit, ale udělal jsem maximum. Výsledkem je teenagerská komedie která přivedla ke graffiti spoustu mladé krve, kteří to berou vážně, stejně tak debílky, kteří to berou jako trend. Otázkou zůstává, kolik z nich je ochotno si to přiznat.
Graffiti má jednu super vlastnost: je odolné proti debilismu. Takže to „špatné“ nakonec samo přirozeně odpadne. Kdybych se natáčení nezúčastnil, dopadlo by to naprostým průserem a není za tím nic sebestředného, film prostě potřeboval writera.
Film byl druhým nejnavštěvovanějším filmem roku hned po Vratných lahvích Zdeňka Svěráka. Na Slovensku dokonce úplně nejnavštěvovanější Český film od rozdělení federace.
Zhruba před půl rokem mě oslovil Tomáš Vorel, jestli bych s ním nechtěl napsat úplně od začátku volné pokračování, a já souhlasil. Už na Gymplu jsem měl Tomášovu důvěru a spousta věcí se jenom díky mé nespokojenosti přetáčela znovu. Ale opakuji, že šlo pouze o graffiti, ke zbytku jsem nebyl puštěn. U volného pokračování s pracovním názvem „Vejška“ jsme ale rovnocenní partneři a mám z toho dobrý pocit, protože mám Tomášovu důvěru. Myslím že to dopadne dobře.
Tvé obrazy visí v galeriích, pořádáš výstavy, nedávno jsi udělal skin pro telefony LG, máš za sebou film, … Čeho bys chtěl ještě dosáhnout? Má člověk jako ty nějaký konkrétní cíl?
Žádný konkrétní cíl nemám, jenom dělat pořád to, co mě baví. Myslím, že je to to nejlepší, co může člověka v životě potkat.
Z čeho čerpáš inspiraci pro svoje výtvory?
Těch oblastí je celá řada. Inspiruje mě například signmaking a americká reklama 50. až 80. let, umělci jako Andy Warhol nebo Claes Oldenburg, filmy Miloše Formana a americká nezávislá tvorba. Z designu vše, čemu se dnes říká „Bruselský styl“ a stále se to vrací, ale například i různé formy estetického kýče, lidové tvořivosti a všeumětelnosti.
Čím to je, že u nás není nikdo, kdo by zaznamenal takové úspěchy jako ty? Je tu někdo, jehož tvorba tě baví?
Úspěch je velice relativní věc a dá se „měřit“ několika způsoby a ani jeden z nich není zcela objektivní. Určitě můžu říct, že se mi pár věcí povedlo a jsem za to nesmírně vděčný.
Určitě mě baví věci od Jana Kalába aka Pointa, nebo Trona, Epose 257, stejně jako tvorba Vladimíra 518 jehož věci zastínila jeho rapová kariéra. Z mladých mě baví David 87 nebo Zipper.
Jelikož se náš blog zabývá módou, zajímá mě tvůj názor na věc. Sleduješ dění a pořizuješ si rád nové věci?
Řekl bych že na módě určitě ulítávám hodně, mám rád hezké věci ve všech oblastech módu nevyjímaje. Dění rozhodně sleduji, hlavně díky některým americkým blogům které nabízejí mix informací z umění, kultury a módy. Sám nejraději nosím věci od Adidas originals, tahle značka mi dává největší svobodu. Od jedné značky můžu mít vše od originálních věcí třeba na jednání zrovna jako perfektní tepláky na běhání do parku nebo na doma. O věcech do klubu ani nemluvě. Ze sneakers určitě preferuji Adidas ZX, zrovna mám objednané jedny ze Star Wars kolekce, na které se moc těším.
Na svém kontě máš i designy triček, chtěl bys vytvořit vlastní kolekci?
V minulosti jsem měl s kamarádem i svojí značku s názvem Multi_pack, ale nakonec nezbyl čas se tomu naplno věnovat. Jde to dělat buď pořádně, a nebo vůbec. Na tu první variantu nemám teď kapacitu, ale do budoucna bych hrozně rád.
Před několika dny se začaly prodávat Nike Air Max 90 “Infrared”. Co si o nich myslíš? Zaujaly tě natolik, aby sis je pořídil?
Slyším o nich poprvé, tak jsem na ně kouknul na google, baví mě barevně. Abych se přiznal období Air Maxů mám nějak za sebou, teď celkem jednoznačně preferuji Adidas ZX.
Na závěr ti nechám prostor, aby si mohl říct co tu ještě nepadlo a co by si chtěl zmínit. Díky za rozhovor a hodně štěstí.
Děkuji za prostor. Chci poděkovat všem, kteří mě podporují, fanouškům a všem lidem, kterým se moje tvorba líbí, a stojí za mnou. Přeji všem, aby se jim v životě dařilo dělat co je baví a cítili se naplněni.
Pasta je vydavatelem streetculture magazínu Clique, www.cliquemag.cz.
Tags: dj wich, expo 2010, graffiti, gympl, pasta oner, streetart, tomáš vorel
